Kdoule patří mezi méně známé druhy ovoce, které na našich zahradách příliš často nenajdete. To je velká škoda, neboť patří mezi ty druhy ovoce, které můžeme zpracovat na velmi aromatické džemy a marmelády. Pronikavě voní i přes slupku a naše babičky si je často dávaly do šatníků, aby provoněly prádlo. Vůně je to jedinečná - maličko připomíná sladkou a velmi intenzivní vůni hrušek a jablek dohromady a věřte, že jedna kdoule umístěná v uzavřené místnosti,ji provoní zhruba stejně jako aromatická svíčka po pár minutách hoření. 

Jak jen toto voňavé ovoce využít v kuchyni? Kdoule je totiž zasyrova poněkud problematická, hořká a trpká a také velmi tvrdá. Navic se ani nedoporučuje konzumovat je syrové, protože by mohly podráždit žaludek.

První otázkou tedy je, jestli je sklízet  až ve chvíli, kdy přejdou mrazem. Tehdy se totiž traduje, že je jejich chuť přijatelnější a jsou sladké.  Není to tak úplně pravda. Kdoule jsou poměrně mrazuvzdorné a tak je první mrazíky rozhodně nespálí. A později si na nich spíše pochutnají ptáci, až hodně zmrzlé jsou opravdu měkčí, ale na jejich chuti se nic nemění. Spolehlivějším způsobem zpracování je var.

Kdouloní je vícero kultivarů a opravdu jedna z nich má dužinu měkčí. Kdouloň pod názvem pyriformis má tvar připomínající hrušku a její dužina i slupka jsou jemnější. Kdouloň pod názvem maliformis se podobá jablkům a její dužina je opravdu jako kámen. Každá z nich bude však ozdobou vaší zahrady, tento půlkulatý keřík s tuhými listy zdobí právě na podzim voňavé ovoce. Květy jsou zajímavé tím, že jsou mrazuvzdorné. Rostlina vyžaduje kyselejší půdu, špatně roste na vápenatých zeminách, ale když se jí daří, budete se z ní těšit klidně i 25 let - jedná se o keř dlouhověký!

Co obsahují? Hlavně pektin!

Kdoule patří mezi ovoce, které velmi snadno želíruje a dokonce se z nich dělá čiré přírodní želé. Dále v těchto tvrdých žlutých plodech najdete zhruba 10% cukrů,  provitamín A, vitamín C, všechny skupiny vitamínů B, vonné silice, trpké třísloviny a kyseliny, z minerálních látek potom draslík, vápník, železo, měď, fosfor a zinek.

Ovoce před zpracováním nejprve musíme omýt, a to velmi pečlivě, nejlépe kartáčkem, protože kdoule mají  jemnou chlupatou vrstvu, kterou voda dobře odstraní. Odstraníme jádřince a případně i slupku. Bude to však práce  piplavá a poměrně těžká, protože aromatická dužina je hodně tvrdá. Jádřince jsou drobnější než u jablíček. Nakrájené kdoule dáváme ihned do vody s citronovou šťávou, protože ovoce na vzduchu rychle hnědne.

Pokrájené ovoce potom zalijeme vodou, aby bylo ponořené, přidáme šťávu ze dvou citronů (na 2 kg ovoce) nebo 2 lžičky krystalické kyseliny citronové, já dávám přednost citrónům - přece jen mi ta chemie není blízká. Vaříme do změknutí.

Potom si můžeme vybrat a udělat sladkou směs s kousky ovoce, v tom případě přidáme do rozvařeného ovoce cukr v množství 350 g na 1 kg ovoce a vaříme do rozpuštění.

Chceme-li čiré želé, směs přecedíme a dále pracujeme už jenom se šťávou. Vznikne výtečné želé čajové barvy a velmi pikantní voňavé chuti. Když rozvařené kdoule navíc rozmixujeme, vznikne buď hustá marmeláda nebo (dáme-li méně cukru), výtečná dětská přesnídávka.

Lijeme do horkých sklenic a pro jistotu můžeme ještě krátce sterilovat.

Je výborná - ta kombinace jablečno -hruškové chuti je opravdu jedinečná

Vaše Hanka